Černé řeči

O kněžském požehnání a síle kněžského požehnání

8. 4. 2014 18:43
Rubrika: Nezařazené

Již Anna Kateřina Emmerichová viděla před více než 150 lety vnitřním zrakem sílu, která na ni přecházela z kněžské ruky, která jí žehnala. Proto prosila každého kněze, který k ní zavítal, aby jí požehnal. Neučinil-li tak sám od sebe, napomínala kněze, kteří si nechávali sílu Ducha svatého pro sebe, aby ji rozdávali a rozsévali tak okolo sebe co nejhojnější požehnání Boží, jehož hojnost přijali při svěcení na kněze v takové míře, že ji nemohou vyčerpat. Svatý Otec Pius XII. pronesl o kněžském požehnání k mladým tato slova:

„Kdyby si byli kněží vědomi, jaká síla se tají v kněžském požehnání, více by žehnali. Milý synu, já ti pravím: Pozdvihne-li se prosebně a zbožně k požehnání jenom jediná kněžská ruka a když žehná do vzduchu, že touto silou se démoni řítí do propasti. Ano, milý synu, když tak několikrát udělíš požehnání proti zlým duchům, o kolik je jich potom v ovzduší méně. Věř mi, již několikrát jsem to před kněžími zdůrazňoval, že kněží musí více žehnat, aby lidstvo bylo osvobozeno od satana. Věř mi, kdyby Bůh dopřál na tomto světě již jediný den života, nechal by kněze žehnat, až by jim ruce umdlévaly, ochromily, ochrnuly, zachraňoval by svět od ďábelských rot, proto ty, milý synu můj, žehnej tak často, jak jen můžeš.

Tak, jak nemohu vylíčit velikost Neposkvrněné, tak také nemohu vylíčit vliv kněžského požehnání. Kdyby ve vzduchu bylo kněžské požehnání, nepadalo by na lidi, budovy, města tolik bomb. Nepřátelé by zabloudili, neznali by cestu, zlí duchové by je museli opustit. Kdyby nad městem dlela kněžská požehnání, buďte ujištěni, že tam nenajde místo žádný zlý duch. Kněžstvo si není vědomo, jaké moci je nositelem. Proto tě, milý synu, prosím, vykonávej tuto moc a sílu, posílej požehnání mezi zlé duchy, aby se rozprchli, aby se zřítili do propasti. Nepravím jen tobě, ale všude tam, kde žije kněz dle Srdce Ježíšova. Dones poselství o moci a síle kněžského požehnání. Můj předchůdce mluví o kletbě, o tom, že lidi kříž války nepřijímají jako záchranu, že jej vlekou jako břímě, že proklínají všechno, co kříž války sebou přináší. Bude-li však nad břemenem spočívat kněžské požehnání, pak kletba musí stranou, neboť na ní padne kněžské požehnání. Svět musí dojít k poznání, že kněží uchovávají v zemi mír, neboť sotva se začalo proti kněžím zakročovat, odcházelo ze země požehnání a co se děje nyní, vidíte sami. To uchovává v zemi mír. Opak je vidět v zemích, z nichž se odstěhovalo pronásledováním kněží i požehnání Boží i pokoj v rodinách, obcích a celých národech.“

Je to řeč proslovená k mladým kněžím v Římě L. P. 1951. Je to řeč opravdové zkušenosti a moudrosti i rady od Sv. Otce Pia XII., papeže andělské rady, který ze své pozorovatelny nad národy sleduje starostlivě osudy tolika pobloudilých duší, odběhlých ze společného ovčince, za něž se cítí také spoluzodpovědným, kdyby zanedbal něco z povinné péče o ně, proto usiluje všemi prostředky o jejich návrat do společného ovčince, vybízí je k modlitbě za jejich obrácení – celý katolický svět.

Zobrazeno 1395×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková